ČERT HO VEM (2009)
Čert ho vem
Zničeho nic začalo se stmívat. Stará a vyčerpaná tvář ustrašeně do zrcadla dívá, dávno je co přestala se smát.
Víc a víc, sýpá. Má už dost, tak čert ho vem!
Tak už zbyl jen poslední hřebík do hlavy trefit kladivem. Vono když umírá touhou zemřít nezbejvá už nic tak čert ho vem.
Tak čert ho vem, do hlavy trefit kladivem. Sýpá, dyť už má dost tak čert ho vem.
Pod tváří tvář
Je to dávno v každym z nás. I v tobě. Brát když přijde pravý čas. I tobě. Teď dát ruku a úsměv. I tobě. Za tváří zloba a hněv. I v tobě.
Lásku a svobodu každému z vás. Křik a boj pod tváří milosti. Blaho a radost mam jenom pro vás. Křik a boj pod tváří dobroty. Pod tváří, pod tváří...
Ten kdo svou tvář milou má. Ty taky. Tak ji na odiv rád dá. Ty taky. Vždy je na pomoc všem blíž. Ty taky. Víc už ale nevidíš. Ty taky. Netvař se!
Pod tváří tvář, ty taky jinou máš.
Si vodepsanej
Prázdný dům, v něm sedí sám. O svém štěstí přemítá. Není to tak, jak kdys si přál. Co měl ztratil, nové nemá.
Ta touha zžírá, ten pocit žhne. Hlasy se vtíraj, těžké říct ne.
Být zase všechno jako dřív a třeba si žít o trochu líp. Říká se že prej je to hřích, říct dej a pak mě můžeš mít.
Tohle zlo není zas tak zlý když zlý za dobrý vymění a pocit štěstí navrátí a všechny chmury rozvrátí. Tak piš, a měj mě rád, pak žij, po svém, nic se nemůže stát. Jen tam dole tvůj oheň plá. Kdy zhasne to rozhodnu já.
Jak si přál, co chtěl to má. Jen času míň mu teď zbývá. Říká ať, ať to tak je. Žít krátce dobře, než dlouho zle.
Tohle zlo není zas tak zlý když zlý za dobrý vymění a pocit štěstí navrátí a všechny chmury rozvrátí. Tak piš, a měj mě rád, pak žij, po svém, nic se nemůže stát. Jen tam dole tvůj oheň plá. Teď zhas, to sem rozhod já.
Mám tě. Si vodepsanej.
Podraz
Dívá se, tvář se mu ztrácí. Mívá strach a ten se vrací. Vidí a sám se diví, že šílí mrtví i živí. Oni lžou. Nevěř jim. Nevěřim, nevěřim. Neví, jestli věří, jak třpytí se a život měří.
Zrcadla lesk, zrcadla odraz, zrcadla stín, zrcadla podraz. Oni lžou.
Hledím do zrcadla a nevidím svůj odraz, už jsem ztratil sebe a i svojí vlastní tvář. Zůstala jen nicota tupé prázdnoty odraz. V dálce jsem se rozplynul, jak polární zář.
V zmatenosti správných směrů a zatmění mysli boří se ti cesty a zamžívá se cíl. A jenom to zrcadlo si dál na stěně visí a ze tvého života ukouslo si díl.
Za světlem
Zdáli se blíží bouře na obzoru hřmí. Tma požírá světlo, chlad jde z kamení. To ticho mezi hromy zlostně kol křičí. Svíjí se v nenávisti, svírá se křečí.
Bleskem být zasažen, osudem poražen.
Vteřiny jako věčnost proplouvají tmou, tváří se jako by nic, vše do sebe vtáhnou. Pohlcen tichem v čase, co se zastavil, čekání na blesk z nebe, co by dodal sil.
Vteřinu rozmlátit, v tichu se neztratit. Najít ten správnej směr na cestě za světlem. Zhluboka nadechnout, sevřenou pěst zdvihnout. Do ticha zakřičet na cestě za světlem.
Pochodeň zapálit, a nebe rozzářit. Dostatek síly mít na cestě za světlem. Bleskem být zasažen, osudem nesražen, naději neztratit na cestě za světlem.
Syn čerta
Kola osudu se protáčí chvílema tíhnou jako závaží. V šepotu a tichu holých stěn se střídá chvíli noc, chvíli zas den.
Syn čerta zas začal se svou hrou. Syn čerta se tváří jak bůh. Syn čerta, v zádech s kudlou. Syn čerta, i sám ďábel stuch.
Čekání ve vlastním vězení, časy špatný se v horší mění. To když se všechno sypat začíná, kam nemůže čert, tam strčí syna.
Koráb
Koráb se houpe na vlnách osudu, kormidlo nikdo nedrží v ruce. Tak si dej bacha, nespadni na hubu. Pomalu usedej, nestávej prudce.
Zařvi si ne!
Těžko se bránit tomu, co je napsáno jak můžeš vyhrát. Voda je zrádná studená, ty umíš plavat.
Skoč!
Nesmíš povolit držet si vědomí. To je to jediný co máš. Nikdo ho neveme, nenech se zkrotit. Věřit sám sobě, tělo i mozek v jedný lajně.
Začni teď hned!
Asi budu feťák
Tak sem to přehnal a budoucnost mám matnou. Při tahání sirek na mě padla zeď. Žil jsem si užíval a dráždil hvězdu šťastnou. Točí se mi hlava, co teď?
Říká se z blbosti a říká se i z nudy, z nedostatku citu, ze zvědavosti. Milion výmluv neukojí moje pudy a nezbaví mě mojí závislosti.
Nemlať mě tyčí a nenazývej póvlem. Špatnej nejsem já, ale ten kdo mi to dal. Každéj dělá chyby, každéj někdy volem, tak už se mi neptej, proč sem si to bral.
Pavučina
Po vláknech sbíhaj se všechny cesty. Chcem být v nich, chcem být rychlejší, lepší. Leť, v nich leť.
Z vláken je síť, pavučina.
Síť je past. Ať si velká, malá ryba, vplout do ní může být velká chyba. Plav, tak plav, jen plav.
Ta síť je past, pavučina.
Blbá story
Chvíli letět nad zemí, když prach se vznáší, popustit si uzdu a chtít trochu víc. Ulice je prázdná bude všechno snažší, teď už nebrání nic tomu co chceš vzít.
Z dálky světla se rychle blíží. No tak běž. A prach usedá na černou zem. No tak běž. Zbraně z kapes svoje cesty skříží. No tak střel. Modrej maják a seš obviněn. No tak...
V okně je mříž.
Šedý stěny kolem svíraj hrdlo. Na to jed vem. Rok od roku tlač víc a víc. Na to jed vem. Nenávist už dávno zvedla svoje žezlo vždyť už jdeš ven. Tak co teď když můžeš jít pryč. Tak běž.
Konečně je tu volnost, teď můžeš splnit plán. Nenávisti volnej průchod, rosekat, rosekat. Všem co ti ublížili, za ty roky za zdí. Pomstít se, vrátit ránu, rosekat, rosekat.
Zas výstřel? blbá story!
Nemít žádnou zodpovdnost, být strůjcem masaru. Vše živý co se hejbá, rosekat, rosekat.
Bránit se, máš důvod touze po krvi. Máš v sobě a nechceš nenávist a bezpráví.
Klín
Dej si ruku na srdce a druhou na tělo. Řekni všem konečně, že líbit se ti zachtělo, tvoje milování končí s první vráskou, ty se jen směješ a tvář kryješ maskou.
Dej si ruku na srdce a druhou na hlavu. A přiznej se konečně, že šlo ti jen o slávu. Ale tvoje láska se ztrácí někde v dálce, když objeví se kariéra, mít moc a práce.
Nekonečná propast plná falešných stínů, a v ní hledáš svůj ideál. Je ukryt v kráse, mozku, nebo klínu. Najdeš ho a co dál...
Dej si ruku na srdce a druhou na klín, kolik si jich měla, řekni ostatním. Sem, tam, dovnitř, ven a pak rychle pryč, na jedný straně láska a druhý chtíč.
Kyvadlo
Kyvadlo rozhoupat ještě víc, kormidlo namířit cíli vstříc. Rozehráno máš přesně jak sis přál, rozehrál si hru, v který nejsi král.
Jen sobě věřit je dobrá věc. Hlídej si záda, čeká tě klec. Tomu věř!
Kdyžs nahoře kámošů máš moc pak se najde někdo, kdo tě má dost, a ve chvíli, kdy to nečekáš tě zradí a veme vše co máš.
Záda si krej.
Nejvíc nepřátel máš kdyžs moci pán, nejhorší jsou blíž než by sis přál. Skonči včas, abys čest zachoval, skončit včas je cesta jak jít dál.
Dej si pozor lidská závist v lidech plodí i nenávist.
Kdo podved všechny věřící
Najednou se objeví a zase rychle zmizí, pohled kdy tvář se změní a dá nahlédnout co je v ní. Když rysy sebou trhnou, strach v očích objeví se. V tu chvíli nezatají, že se něčeho bojí.
Už je to hrozně dávno, cos prvně otevřel oči. Co bude netrápil ses, dost času bylo jen dnes. A teď když se to krátí, věřit už nejde začít. Lži v pravdu neotočíš, zvlášť když jim sám nevěříš.
Říká se prej pravdu má. Uvnitř hlasy dej se k nám.
Kdo podved všechny věřící? Ten kdo dal lidem strach. Touha žít beze stresu, věřit ve věčnou spásu. Výměnou za pokání dostaneš jen iluzi, že nespadneš v zatracení, vše se nakonec v prach mění.
DIVIM SE DIVIM (2005)
Divim se divim
Divim se divim, kroutim svou hlavou, že vadí jim lidi s odlišnou barvou. Koukají přes prsty, plivají na zem schopni i zabíjet, jsou lidskym kazem.
Divim se divim, kroutim svou hlavou, že můžou zdravit se rukou pravou ze šikma nahoru, s pozdravem na rtech. Co by jim pomohlo? Pár hodin v ghettech!!
Divim se divim, krčim ramena, proč tahle zvířata nejsou už zavřená. Vypusťte králíky, vopice, krysy na těhle lidech dělejte pokusy.
Kapesník
Čistej líh a kapesník voňavý rázem zbaví mě veliký únavy. Kudlu do kapsy a řetěz rezavý, vyrážim do světa tak ať se připraví.
Smradlavá ulice a tupý davy, jednou vám rozsekám ty posraný hlavy. Nechte si pro sebe svý blbý kecy, na týhle planetě s váma bejt nechci.
Nechci vás znát a nechci nic vědět, nemám vás rád, chci kousat si nehet.
Kdyby to šlo tak chtěl bych se ztratit. Nečekat, nedoufat, utéct, neplatit, vyhnout se blbcům, necítit bolest snažím se přeskočit ale né podlézt.
Politik romantik a lidský trosky, ti co sou nahoře hrajou si kostky. Pomalu životem a rychle ke dnu kdo bude první a podkopne bednu !!
Změna
Byla to zlá doba, vzpomínka se ztrácí krajem táhl mor a vládli darebáci. Tenkrát přišel on co řekl, že to stačí že není nutný trpět a utápět se v pláči.
Rozhod se být jiný ostatním jít vzorem zbavit se těch darebáků a skoncovat s morem. Jako slunce záře zaslepil je světlem co se do nich vpálí a otřese světem.
Přišel totiž čas na veliký změny ať se třese zem a padají stěny kdo z toho má strach nebude stát v cestě nám.
My jsme lidi lepší jdeme s novým řádem když víš co je pro tě dobrý pudeš s našim stádem. Přinášíme pravdu, pravdu co nám patří nesmíš se jí bránit všichni budem bratři.
Postavíme svět, svět který on vidí co na tom, že při tom zařve pár nevinnejch lidí. Ten svět bude krásnej bude plnej lásky nebude v něm bolest skončí všechny hádky.
Kdo by býval čekal takovejhle konec, měla přijít spása a ne tahle bolest. Je to všechno jeho vina on nás všechny donutil zabte to grázla on to všechno zavinil.
Postavíme šibenici bude vidět z dálky spravedlnost vykonáme nebude už války. Nastolíme právo děláme to pro lid teď už víme jak jít na to o tom není pochyb.
Možná
Možná že nevíš, že za stěnou hnusu a špíny je velké srdce, co v nitru nese si stíny křivdy, samoty a strachu na těle šaty, co přes noc leží v prachu.
Přes den se zas toulá v ulicích hledá co se jinejm kazí v lednici.
Možná že nechtěl pracovat furt se jen smál, možná že dřel a všechno mu někdo vzal, možná jen utek kde šťastnej nebyl teď je mu líp, když špínu ze sebe smyl.
Samotu v tváři každej z nich v očích hrdost jít po svých.
Možná že nejsi jak on máš ženu a děti v práci se na tebe smějou, šaty bez smetí ale taky se musíš smát a ohnout hřbet nemáš jinou cestu, než jít stále vpřed.
Možná právě to jim budeš závidět ač jsou špinavý jsou čistý jako květ.
Hra
Nemusíš myslet, ani svůj názor mít na co budeš starat se, já řeknu ti jak žít, jak chovat se, co říkat, má vůle bude tvá tělo je stále tvoje a duše ta je má.
Každej je jednou dole jednou nahoře ty máš ale smůlu, je to jak v nějaký hře. Trápím a škodím, tančím a vadím, zpívám a piju, ty umíráš já žiju.
No vážně, jsem blázen a mám sílu ovládat a vy jak blbý stádo mě budete poslouchat.
Všechny moje výmysly z nejhorších snů jsou, ty jsou přáním mým a budou vůlí tvou.
Je to jen hra, kterou mě baví hrát, tvoje noční můra, která ti nedá spát. V tý hře jsou všichni, kdo nemaj názor svůj stávají se stádem, z kterých blázni dělaj hnůj.
NEPŘIPADÁ VÁM NĚKDY? (2003)
Trest
Na obzoru se blíží ptačích křídel pár. Do perutí se opírá sluneční žár. Letí nad krajinou co plamen zloby sžeh a ty lidi dole měli prostě pech.
Ve špatnym čase a v špatnym obydlí se rodí dál děti pomstou posedlý. Pěst plná peněz jim však tvrdej úder dá a satisfakce se nikdo nedočká.
Žít v sladký nevědomosti jenom se ve snech potácet nekoukat do minulosti a všechny šance rozházet. Stát pevně na svejch nohou nikdy v životě už nezkoušet.
Špinavá hra peněz zakrytá závojem pochybný svobody kde zbraň je nástrojem výkonu práva, který někdo pošlapal za hrdost zaplatil a slávy se nedočkal.
Bordel
V každym moři plave spousta mrtvol i v tom co vněm teďko žijeme kdo je kdo se přizná jenom když je na mol i když má srdce z kamene.
Někdo žije na plno a někdo živoří někdo plave rovně, druhej kličkuje vyhejbá se ohni, kterej dávno nehoří ať má síly dost, stále ustupuje.
Moře plný mrtvol začíná bejt i tam kam jsem chtěl pouze s tebou plout můžem pouze kličkovat, ale jít neni kam přibejvá mrtvol a přibejvá pout.
Koncentrák
Kroky se blíží tmou a v dálce hlasy řvou bolestně žalostný křik a po něm poslední vzdych do místnosti bez oken vstoupíš až poslední den v den co se už blíží co tě se smrtí sblíží.
Nás je prej moc a kazíme budoucnost aby tu nebyl ten brak postavili koncentrák.
Čekáš už spoustu dní seš v abecedě poslední tak už kohoutkem toč a naposled se zeptej proč trpět za cizí chtíč zmizet z povrchu pryč aby tu byli sami chtěj vybít Slovany.
Prciny
Sedim tu sám dívám se do nebe sleduju mraky, myslim jen na tebe. Na tvoje nohy, na tvoje krásný oči, na tvoji tvář a na tvý blbý řeči jak jsi se smála, jak jsi se chvástala jak mě máš ráda, přitom s jinejma spala.
Sedim tu sám dívám se do nebe sleduju mraky a nemyslim na tebe jen zavřít oči a zatajit dech už abych usnul, né ve čtyřech zdech v tom snu se smát, chvíli se proletět nemyslet na nic, zapomenout na svět.
Tak nech mě bejt, já chci bejt sám. Tak nech mě bejt, já už tě dobře znám. Tak nech mě bejt, já chci bejt sám. Tak nech mě bejt, já už tě nechci znát.
Před narozením
Někde je svět taky zlej smutný je, že lidi se střílej a když se tam nový naroděj tak že budou šťastný nečekej.
Netěš se moc na svět ještě ho málo znáš a první co uslyšíš to bude jenom pláč nepospíchej v životě a nebuď posedlej jeden život žiješ tak si ho vychutnej.
Rozmysli se kam svý dítě dáš a pak jak se o něj postaráš a jestli tvuj svět mu šanci dá přec každej na život právo má.
Sírbťák
Ospalá tvář, zhroucená mysl, zlomený zdraví, zvrásnělá pleť, v očích nářk už dává smysl, když jasný barvy mění se v šeď.
Koloběh času jak zrnka písku ztrácí se v zemi z níž vyrůstá květ. Mladí i staří hledají lásku a tak je zařízen tenhleten svět.
D.N.A.
Prázdná ruka, dlouhé kdyby, velká dýka a rozbodaný sliby. Líná cesta, řídké lejno, děravá vesta už vidíš na dno.
Já chtěl bych povědět celému světu, že koka-kolu nepiju a v Japonsku mám tetu. Nesleduju počasí a nemusim se vonět nejradši bych nasedl na létacího koně.
Já nechtěl sem vstupenku do poslední řady, avšak jsem tam objevil i svoje kamarády. Vůbec mi to nevadí, že jsem trochu v šeru a ty vaše hloupé dojmy, ty vám teda žeru.
Hudba v uších, křičíš mámo. Jsi zas vedle, padáš kolmo. Temná místa, nízké stropy, prach už zavál lidské stopy.
Zapomeň
Oči tvé prozradí, že tmou bloudíš ztrácíš chuť k životu pod tíhou problémů srdce máš kamenné, duše tvá ztrácí se, bludištěm motáš se, hledáš tu pravou z cest.
Hodiny rozbíjíš myslíš, že tím čas zastavíš. Čas který nám na zemi určuje kdy žít, kdy umřít. Svíček na tvém dortu je stále víc a víc, ohlížíš se dozadu, počítáš množství krásnejch dnů.
Bez šancí odletět pryč a zapomenout na tento svět, kterej jsi se naučil nenávidět.
Politiku nemáš rád, říkáš je tu pěknej smrad policie jak by smet zkorumpovaný hajzlové systému nevěříš, proč bys měl když tenhleten systém prohnilej celej je.
Právní řád děravej, celej stát rozkraden záda svý narovnej jdi stále v před nikdy se nezastav a nikdy se nevzdávej a že chceš pryč z bludiště hlasitě zavolej VEN!!
Ztracenej život
Že v perfektnim světě nežiju, toho si všímám každý den. Sen o tom že bude někdy líp, zůstane vždycky jenom snem. Já na lepší dny už nevěřím, já nepatřím k snílkům zasněným.
Dávno jsme prohráli ten boj, ztratili život ztratili všechno. Někdo hledá spásu u boha, přijde k nám a všechno bude fajn. Čekat na boží spasení, to je asi chybou poslední.
Ráj na zemi to fakt nemáme, nemáme a nikdy mít nebudem. Tak akorát velký ohniště a uprostřed se všichni upečem. A až nás to na prach spálí, pak budem teprv všichni spasení. Čekat na boží spasení, to je asi chybou poslední.
Kostely
Věř si čemu chceš ale nezaprodej duši těm církevním monstrům co z kostelů puší. Ty ti daj jen pocit že jsi spasenej při tom ztratíš sebe a seš závislej.
Ve víře je síla, ale v tý co jde z tebe. Tu co ti někdo vnutí tak ta není nebe. Tomu nezabráníš, když budeš v posteli zvedni svoje tělo běž bourat kostely.
Zabraňte božím hrůzám, neklečte u modly. Sevřete svou pěst, zbourejte kostely.
Pracovní
Ohýbám, lámu, řežu a tvaruju, rozbíjím, mlátím, mačkam a zpravuju, nečekám utíkám pořád jen za tebou hledám však nevidim, co všechno mám před sebou.
Za kopce za města, za práh světa od lidí do země kde ho je meta. Ztrácim, nenajdu, nic mi nepatří zbejvá jen útěk a to mi patří.
Jen sen jak síla v nás co v žilách koluje jak záchrannej kruh co za chvíli odpluje držim se tě, však bojim se pout i když chci běžet tak nejde se hnout.
Nenajít, nesetkat, nepotkat se, bez lidí, bez země, jen slitovat se. Mlátit se myšlenkou, co je pořád tvrdší, ztratit svý těla a mučit duši.
Jenom chvíli sahat
Jenom chvíli sahat na tvá nahá ňadra pak za chvíli malou budu tě mít celou, ty se ale bráníš něčeho se bojíš z čeho ten strach máš vždyť sem tu já.
Divně se na mě díváš když tričko z tebe svlíkám, ty se trochu bojíš bude to poprvý.
Před bohem i mnou premiéru máš do postele padat strach ten už neznat do tisíce patřit a pak to nevzdat.
Divně se na mě díváš když tričko z tebe svlíkám ty se trochu bojíš je to poprvý.